Historie koupaliště
Z historie městských koupališť v Opavě
Nejstarší plovárnu město postavilo v parku v Mlýnské strouze v roce 1875, tehdy však byla přístupná pouze pro muže. Tato plovárna v roce 1895 vyhořela a tak bylo otevřeno koupaliště v Rybářské ulici. Rozměr bazénu byl 100x16m, s odděleným provozem pro muže a ženy. Městská rada vyhlásila v roce 1929 soutěž na projekt stavby nového městského koupaliště. Vyhrál návrh opavského architekta Otto Reichnera a jeho stavbu schválila městská rada 4.8.1930. Projekt počítal s návštěvou až 3 000 lidí na celkové ploše 24 000 m2 . Stavba proběhla v letech 1930–1931 a stála 4.859.331 Kčs. Betonáž bazénů provedla firma Ast&Co. A Warzog, zednické a technické práce na hlavní budově stavitel Faika, vnější kanalizace firma stavitele Aloise Geldnera. Staré koupaliště na Rybářské ulici bylo zrušeno ve stejném roce, kdy bylo slavnostně otevřeno koupaliště nové, tedy v roce 1931.
Historie stávajícího městského koupaliště
Pro skutečnost, že koupaliště mělo tvořit jeden z prvků souboru budov s rekreačními a společenskými funkcemi a že město kladlo na podobu celého areálu velmi vysoké nároky hovoří soutěž, kterou městská reprezentace vypsala v roce 1929. Je jen symptomatické, že v ní v konkurenci dalších tvůrců (mezi nimi Paula Engelmanna a Jacquese Groaga) vyšel vítězně opavský architekt Otto Reichner (1888–1961), dnes považovaný za nejvýznamnějšího představitele meziválečné opavské architektury. Ten ve svém řešení spojil progresivitu soudobé funkcionalistické architektury se zvláštním vernakulárním přídechem.
Stavba koupaliště s budovou s převlékárnami, restaurací a dalším zázemím a bazény včetně skokanského můstku, skluzavky, sprch nebo dětského brouzdaliště proběhla v letech 1930–1931.
Superlativy, objevující se v hodnocení dokončené stavby jako „nejkrásnější a nejmodernější lázně v Zemi moravskoslezské“, zjevně nepřeháněly. Vzniklo zde mimořádně kultivované, funkčně výborně řešené a velkoryse koncipované stavebně-technické dílo, splňující nároky lidí, kteří se zde přicházeli nejen koupat nebo jen tak brouzdat v průběžných brouzdalištích, lemujících bazény, či skákat ze skokanského můstku, ale také se slunit na písečné pláži mezi budovou a bazény, oživenou hudebním pavilonkem, nebo na terasách, bavit se při hudbě, sledovat plavecké závody (bazény doplnila tribuna pro diváky, upravená z valu, oddělující koupaliště od fotbalového hřiště), kteří mohli posedět v kavárenské restauraci, mohli nakupovat, užívat kadeřnického salonu nebo masáží. To vše již od 28. června 1931, kdy bylo koupaliště otevřeno veřejnosti.
Jako integrální součást areálu byla od počátku zamýšlena výtvarná díla – socha vzpřímeného atleta, zakreslená do projektové dokumentace z roku 1931, identifikuje sféru dospělých, naopak světu dětí plně náleží brouzdaliště s kolosální a naštěstí realizovanou a dochovanou sochou Vodníka, zhotovenou z bílého supíkovického mramoru, jenž hrozivě zhlíží do stylizované peřeje. Sochař Josef Obeth (1874–1961)v něm vytvořil dílo, jež potvrzuje z dnešního pohledu nejen soudobou velkorysost městských komunálních investic, nýbrž také dobový důraz na spojení života moderního člověka a kultivovaného prostředí, posvěceného uměleckým dílem. Nesamozřejmostí tohoto humanistického poselství zůstává opavské koupaliště fascinujícím dílem do dnešní doby a povyšuje jej, jakoby nenápadně, z oblasti volného času a zábavy do sfér vysokého umění. (PhDr. Pavel Šopák, PhD.)
Opavské koupaliště je od roku 1974 je zapsáno v seznamu novodobých kulturních památek České republiky. Na opravách soustavně pracuje statutární město Opava již od roku 1996, kdy byla provedena rekonstrukce bazénu. V dalších letech byly vybudovány například tobogány, beach-volejbalové hřiště a bylo provedeno přihřívání bazénové vody tepelnými čerpadly. Hlavní budova koupaliště prošla v roce 2007 náročnou rekonstrukcí. Překvapením, které si možná ještě pamětníci pamatují, bylo vybudování staronového hudebního altánku, který je replikou podle dobových historických fotografií.
V současné době se v areálu nachází bazén s přihřívanou vodou, tobogány, brouzdaliště a dětský bazén u Vodníka. Ke sportovnímu vyžití slouží dráhový minigolf, dále jsou k dispozici dvě hřiště pro plážový volejbal, tři hřiště pro pétanque a člověče nezlob se v životní velikosti. Ve zrekonstruované budově je návštěvníkům k dispozici pět bufetů, výčep a jedna restaurace ve stylu třicátých let.
Rekonstrukcí prošly také veškeré šatny, kabinky a převlékárny, včetně vnitřního vybavení jako šatní skříňky. Část skříněk byla znovu zrekonstruována, většina však byla vyrobena nová. Veškeré šatny, kabinky a převlékárny jsou nové a jejich číslování je originální také ve stylu třicátých let. Nově zrekonstruovány byly také sprchovací kouty a toalety.
Záměrem bylo zrekonstruovat hlavní budovu tak, aby vyhovovala součastným hygienickým, užitným a dalším vlastnostem a zároveň nezměnit původní dobový charakter funkcionalistické stavby, včetně přírodního rámce.
Jak se ukazuje, jde o výborné a atraktivní řešení které dle ohlasů, budí pozornost.
Rekonstrukce hlavní budovy
Městské koupaliště v Opavě, které je od roku 1974 zapsáno v seznamu novodobých kulturních památek České republiky bylo vybudováno a slavnostně otevřeno v roce 1931 dle projektu architekta Otty Reichnera.
Na opravách městské plovárny Statutární město Opava soustavně pracuje již od roku 1996, kdy byla provedena rekonstrukce bazénu. V dalších letech byly vybudovány například tobogány, beach-volejbalové hřiště a bylo provedeno přihřívání bazénové vody tepelnými čerpadly. Hlavní budova koupaliště prošla v roce 2007 náročnou rekonstrukcí, kterou byla završena další etapa oživení jedné z nejzajímavějších kulturních památek ve statutárním městě Opava.
Překvapením, které si možná ještě pamětníci pamatují, bylo vybudování staronového hudebního altánku, který je replikou podle dobových historických fotografií.
Ve zrekonstruované budově je návštěvníkům k dispozici celkem pět bufetů, výčep a jedna restaurace ve stylu třicátých let. Ta je umístěna v prvním poschodí budovy a návštěvníci si v ní budou moct objednat teplé jídlo. Tím došlo k rozšíření sortimentu služeb a zejména ke zvýšení jejich kvality.
Veškeré šatny, kabinky a převlékárny jsou nové a nové je také jejich číslování, které je originální ve stylu třicátých let. Nově zrekonstruovány, ale také nově vystavěny byly také sprchovací kouty a toalety.
K podstatné změně došlo hned při vstupu do areálu koupaliště, kde byl instalován vstupní turniketový systém na karty. Tento systém je v zařízeních podobného typu dnes již běžnou záležitostí a umožňuje výrazné zlepšení služeb a zrychlení odbavení návštěvníků u vstupu do areálu koupaliště.
Záměrem bylo zrekonstruovat hlavní budovu tak, aby vyhovovala součastným hygienickým, užitným a dalším vlastnostem a zároveň nezměnit původní dobový charakter funkcionalistické stavby, včetně přírodního rámce.
Jak se ukazuje, jde o výborné a atraktivní řešení které dle ohlasů, budí pozornost.